Dobrý den pane Jiří,

děkuji za náhlédnutí na stránky.. je pravda, že šťasna jsem byla 20 let... a ani jsem si to snad neuvědomovala.
"Teprve, až něco ztratíme . víme co v životě postrádáme ". u mne je to syn a osoby, kterým jsem nestihla říci, jak jsem si jich vážila a měla je ráda. I když jsou chvíle radostné, vždy jako by něco chybělo, jako by přešel stín ve tváři. Ovšem také vím, že nejsem sama, jsou lidé, kteří jsou na tom mnohem hůř. A snad právě proto i přes slzy v očích se snažím na svět dívat pozitivně a s úsměvem.

Říká se, že máme hluboko do kapsy a prodávají se především obrazy od známých výtvarníků, do kterých se ukládají peníze. Ano, ty kupují milovníci umění, dřív to patřilo k dobrým mravům, dnes se už tolik nenosí. A Ti co na to nemají ..? Spousta z nich žijí spotřebním životem, nakupují tapety a reprodukce jak jim nabízí media a bytoví architekti (žádná výchova, ani cit pro umění). Někteří lidé, ale přesto šetří, nesype se jim každý týden zboží z košíků v marketech a udělají si radost obrazem, třeba právě z naší Libušiny galerie.
Jiní se chodí potěšit, dají sklenku dobrého vína, či kávu uprostřed umění..... jen si tak odpočinou z toho shonu a spěchu, protože u nás je i době předvánoční klid a pohoda......není to krásné ?
Až pojedete kolem zastavte se.
I proto je Libušina galerie v Malhostovicích mým nejdražším, ale zároveň jedním z nejkrásnějších dárků v životě, ( díky toleranci mého manžela) kromě synů a nádherné vnučky Elišky.

Hezký život pane Jiří Vám přeje Libuše